Na úplném začátků se rozhodněte, co budete chtít pěstovat. Abyste z vypěstované zeleniny měli radost, aby se jí u vás dařilo a aby nebyla na začátku pro pěstování příliš náročná.

Vybral jsem druhy, které nejsou náročné na půdu, jsou dobrými sousedy v záhonu a vyzkoušíte si na nich kombinování rostlin. Nejsou tolik náchylné na škůdce, snesou chvíli sucha a nebo naopak silný déšť. Hodně z nich se dá sít přímo do záhonu a odpadá tak předpěstování. Pokud se perete s místem na parapetu, jste tady správně.

Tip: Odrůdy jsem řešil i podle toho, aby se nemusely vyvazovat, prořezávat, ani jinak chránit.

Máte tip, jakou zeleninu pěstovat, pokud jste začátečníci.

Kolik ale které zelenině věnovat prostoru, abyste od všeho vypěstovali rozumné množství pro samozásobitelství své rodiny?

⚠️ Pozor: Výnosy se budou lišit podle místa, kde pěstujete, vašich zkušeností a schopnosti využít daný prostor i odrůdami, které budete pěstovat.

Výběr místa, kde umístíte záhony se zeleninou je pro vaše úspěšné pěstování klíčový.

Na špatném místě se budou trápit pěstované plodiny i vy, když se o ně budete starat. Nevhodný výběr místa může z radosti udělat starost nebo noční můru.

Pamatujte: Je lepší být hrdý na malou zahradu než být frustrovaný z velké!

Častou začátečnickou chybou je, že na začátku věnujete záhonů příliš velký prostor, uděláte si to náročné na čas, rostliny bez péče nebudou dobře prospívat, nestačíte regulovat škůdce, ani sklízet.

Jedlá zahrada vám dá tu nejlepší čerstvou zeleninu, která na světě je, částečné samozásobitelství, pohyb na čertsvém vzduchu a nového koníčka. Má to být více radost, než starost a vůči tomu prostor plánujte.

Sníte o tom, že si v létě půjdete na záhon pro salát k večeři? A pak vás zastaví otázka: vyvýšený, hloubený, nebo rovnou na trávník? Internet vám dá sto odpovědí a každá tvrdí, že je ta jediná správná.

Představte si, že místo týdne s rýlem a bolavými zády založíte záhon za jedno odpoledne. A na jaře do něj rovnou sázíte.

Záhon máte postavený. A teď přichází otázka, na kterou se často zapomíná: co do něj vlastně dát?

Zahradní centrum na jaře je past. Přijdete pro semínka a odcházíte s plným vozíkem věcí, které pak dva roky leží v kůlni.

Znáte ten pocit? V únoru máte semínka na stole, svrbí vás prsty a nevíte, jestli už je čas. Nebo naopak v červnu zjistíte, že na rajčata je pozdě.

Parapety plné kelímků, které se v dubnu vytáhnou jako špagety. Nebo naopak záhon, na kterém nic nevzejde, protože jste rajčata zaseli rovnou ven.

Představte si, že ráno přijdete k parapetu a z hlíny kouká první zelený klíček. Ten pocit vás neomrzí ani po letech.

Týdny se o sazenice staráte. Zaléváte, otáčíte je ke světlu, přesazujete. A pak je jednu noc dáte ven a ráno jsou bledé, spálené nebo je snědli slimáci.

Je červenec, venku 30 stupňů a vy stáváte každý večer s konví u záhonu. A stejně ráno visí listy cuket dolů a salát vybíhá do květu.

Většina z nás má v hlavě obrázek od babičky: řádek mrkve, řádek cibule, řádek salátu. A mezi nimi holá hlína, kterou je potřeba okopávat a plet.

Ráno přijdete na záhon a salát je okousaný na pahýlky. Nebo se na listech rajčat objeví hnědé skvrny. První reakce bývá skočit do obchodu pro postřik.

Hrášek je sklizený, ředkvičky snědené a na záhonu zůstal kus holé hlíny. Je červen a vy si říkáte, že sezóna je pro tenhle kus záhonu u konce.

Záhony jsou zamulčované, poslední mangold sklizený a vy máte za sebou první sezónu. Něco se povedlo líp, něco hůř. A někde v hlavě už se rodí plán, co příště uděláte jinak.

Prošli jste všech 18 dílů průvodce? Teď si vyzkoušejte, kolik vám v hlavě zůstalo.